Michelin: Joué-les-Tours, město v šoku ze sociálního plánu
Zatímco den odbojového boje „Bibs“ (to je ten panáček, co je symbolem Michelinu – pozn. mistral) byl zorganizován tuto středu v Clermont-Ferrand, město Joué se těžko vzpamatovává z nového a násilného sociálního plánu. Přinášíme reportáž.
Od našeho zpravodaje. Joué-les-Tours mělo Michelin a bylo šťastné. Po krvácení z tuctu sociálních plánů, je druhé největší město oblasti Indre-et-Loire na kolenou. Poslanci a obyvatelstvo se právě přes tisk dozvěděli o posledním jednání skupiny realizující zrušení 736 míst z 900 zbylých. „Je to skutečný otřes, který vyvolá pád dalších podniků, jako dodavatele Hutchinson“, domnívá se řidič autobusu, který spojuje Tours s továrnou v Joué. „A protože je všechno nejasné, nevíme ve skutečnosti jaké budou lidské škody. Tolik zkaženého…“
Unavení zaměstnanci
Nad branami této továrny se michelinský panáček stále usmívá. Před ním zaměstnanci proudící do dílen vypadají odevzdaně. Student obchodu Aurele přišel, aby dodal svou podporu budoucím propuštěným. „Jak jsme se dozvěděli o tomto sociálním plánu, vytvořili jsme na Facebooku skupinu, abychom jim řekli, že stojíme za nimi, neboť tento uragán se nedotýká pouze Michelinu. Je to celá oblast, která bude zasažena.“ Jeho přání vidět bojovné a motivované skupiny naráží na realitu. Zaměstnanci jsou unavení. „Věděl jsem, že se něco stane, ale předpokládal jsem zrušení 300 míst jako to bylo v sociálním plánu v roce 2009“, vysvětluje mladý dělník Lakdar. On a jeho kolega Hicham tráví čas nad jedním kafem v baru PMU v centru města. „To co je teď jasné, že chtějí opravdu zavřít továrnu. Co můžeme udělat teď je prozkoumat návrhy na rekvalifikaci nebo odejít s co nejvíce možným.“
Spoluúčast
Tváří tvář tomuto ztroskotání považované za nevratné, socialistická městká rada hraje kartu spoluúčasti, když doufá, že Michelin přispěje k obnovení výroby v tomto závodu. „Nebylo by dobré, kdyby michelinský panáček už neviděl nohy, které ho rozchodily, to jest dělníky“, vysvětluje jeden poslanec za zvolenou většinu.
Podle komunistických aktivistů přispívá nedostatek odezvy a demotivace k nějakému pohybu sil. „Místní odbory čítaly až 4000 zaměstnanců, ale v důsledku úderů sociálních plánů se zcela zmenšily“, konstatuje Jean-Michel Pradal, tajemník sekce Joué. „Kvůli Michelinu, ze kterého bylo těženo, vesnice ztratí obchody, sociální skupiny… Dopad bude závažný, ale odevzdání se osudu to ještě zhorší.“ Mezi zbylými 200 zaměstnanci se tíseň stává dusivou. „Shromáždili jsme se v malé části o 35 hektarech. Jistě je neudržíme dlouho“, obává se jeden z nich. „Nerozumím logice této skupiny a mám pocit, že jim jednoduše nevěřím…“
Veřejné peníze
V místních odborech továrny chce být delegát za CGT Claude Guillon pragmatikem. „Když jsme překonali hněv z této zprávy, požádali jsme zaměstnance, aby rychle obnovili práci. Mají zajištěnou určitou práci, zatímco my musíme vést co nejlépe vyjednávání, které by měla probíhat až do nadcházejícího října. Po třiceti, čtyřiceti let v odborech, tento laskavý chlapík už nemá iluze. „V každém případě Michelin slibuje, že žádný zaměstnanec nezůstane na dlažbě. Ale to je nemožné a všichni to dobře vědí.“ Protože paradoxně peníze skupině neschází, bude CGT a Solidární žádat nadstandardní prémie v následujícím období. „Podle sociálního plánu Kléber, filiálky Michelinu, je nárok na 2400 euro ročně za služební léta. To dokazuje, že také něco možné je.“ V ozvěně na tuto událost CGT z Indre-et-Loire žádá audit ohledně veřejných peněz, které Michelin využíval. A jejich případné navrácení. Jestli bude ještě čas.
mistralblog 